Z čeho vycházím v psychoterapii
PŘÍSTUP CARLA ROGERSE
Rogersovský, nebo také na osobu zaměřený přístup, vychází z přesvědčení, že lidská podstata je ve svém základě vždy dobrá. Každý člověk je jedinečný a hodnotný, a každý je tím nejlepším odborníkem na vlastní život a jeho směřování. Všichni máme schopnost dojít k tomu, co je pro nás správné, zvolit si své vlastní hodnoty, rozvíjet se a růst. Naplňovat tento předpoklad se nám nejlépe daří, když k tomu máme vhodně uzpůsobené vnější podmínky. V rámci psychoterapie terapeut/ka tyto podmínky vytváří naplňováním tří základních předpokladů ve vztahu vůči klientovi/klientce: poskytuje empatii, bezpodmínečné pozitivní přijetí a vlastní autenticitu. V terapeutickém vztahu, naplňujícím tyto podmínky, se může klient/ka uzdravovat, rozkvétat a růst.
HOLISTICKÝ PŘÍSTUP K PSYCHOLOGII A PSYCHIATRII
Holistické přístupy kladou důraz na jedince jako celek. Ukazují, že není možné zaměřovat se pouze na práci s myslí, chováním a pozorovatelnými symptomy, ale je nutné dostat se ke kořenům problémů a vzít v úvahu další řadu faktorů. Mezi ty patří prostředí a vztahy, životní styl nebo fyzické zdraví. Propojují tak dlouho sbírané a budované poznatky západní psychologie a psychiatrie s poznatky z dalších oborů a směrů.
Nicole LePera
Nicole LePera je původně klinická psycholožka s psychoanalytickým výcvikem. V průběhu své praxe se cítila stále více frustrovaná omezeními tradiční psychoterapie. Postupně vyvinula unikátní holistický přístup, který bere v úvahu mentální, psychické i spirituální zdraví každého člověka. LePera klade velký důraz na schopnost každého z nás uzdravit sebe sama a osvobodit se z cyklu traumatu. K prostředkům, které k tomuto cíli vedou, patří rozvoj schopnosti sebeuvedomění, náhled na fungování emocionálně zralých vztahů, práce s attachmentem, zdravý životní styl a uzdravení střevního mikrobiomu, regulace nervového systému a mnoho dalších prvků.
Ellen Vora
Ellen Vora přichází s termínech „holistická psychiatrie“. Je zastánkyní funkčního přístupu k duševnímu zdraví, který hledá skutečné příčiny onemocnění a pohlíží na člověka jako celek. Při léčbě úzkosti, deprese nebo ADHD se zaměřuje na úpravu životního stylu a hledání příčin nerovnováhy v těle, stejně jako na důležitost duchovního naplnění a pocitu smysluplnosti života.
TRAUMA INFORMOVANÝ PŘÍSTUP
Většina z nás v průběhu života zažila něco, co můžeme považovat za traumatické. Neřadíme sem pouze trauma s velkým T, jako situace ohrožení života, vážné zranění nebo sexuální násilí. Trauma můžeme definovat jako cokoliv, co jsme subjektivně vnímali jako „příliš mnoho, příliš rychle, příliš brzy“, stejně jako „příliš málo“, například lásky nebo pozornosti rodičů. Prožité trauma mění fungování našeho těla i mysli. Omezuje schopnost cítit radost a prožívat hluboké vztahy. Mezi nejvýznamnější autory zabývající se traumatem a jeho dopady a léčbou patří Bessel Van der Kolk a Gabor Maté.
Bessel Van der Kolk
Americký psychiatr a výzkumník původem z Nizozemí se ve své průlomové knize Tělo sčítá rány zabývá vznikem a uzdravováním traumatu. Člověk trpící důsledky traumatu může dostávat různé diagnostické nálepky, které řešení příliš nepřispívají a nepracují s příčinou problému. Van der Kolk ukazuje, že cesta z prožitého traumatu vede přes znovunavázání kontaktu se sebou samým a s vlastním tělem.
Gabor Maté
Kanadský lékař maďarského původu ve svých knihách ukazuje provázanost závislostí, ADHD a řady somatických onemocnění s traumaty z raného dětství. Původ těchto potíží a poruch je často považován za čistě genetický anebo je nejasný. Maté na příkladech mnoha svých pacientů dokládá, že zásadní a opomíjenou roli zde hraje vliv prostředí. Naše těla jsou úzce propojena s tím, jak žijeme a jak na nás působí okolní prostředí.
REGULACE AUTONOMNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY
Propojení mysli a těla a důležitost zaměření se na zpracování stresu a traumat skrze tělo nabývá postupně v oblasti psychologie a psychoterapie stále větší váhy. Tím nejzásadnějším, co potřebujeme pro naše tělo, a tím následně i mysl udělat, je regulace autonomní nervové soustavy. Jednoduše řečeno jde o rozvinutí schopnosti přepnout ze stavu, kdy jsme vystresovaní, naštvaní, zahlcení nebo úzkostní do stavu klidného uvolnění. Tento proces probíhá na fyziologické úrovni. Naše schopnost rozpoznat stav naší autonomní nervové soustavy a dokázat jej vhodně regulovat následně zcela zásadně ovlivňuje náš každodenní život a běžné fungování, naše vztahy a naše duševní zdraví.
PŘEPISOVÁNÍ VZORCŮ V PODVĚDOMÍ, VNITŘNÍ DÍTĚ
V dětství, zejména v době od narození do 7 let, jsou malé lidské bytosti jako houby, které do sebe nasávají veškeré informace o okolním světě a o tom, jak věci a vztahy fungují. V této době si na základě pozorování chování našich rodičů a dalších lidí v našem okolí vytváříme přesvědčení o světě a o sobě, která zůstanou zabudovaná v nejhlubší hloubce našeho podvědomí. V tomto období je položen základ našeho sebeobrazu, naší schopnosti regulovat svůj emocionální stav, našich základních přesvědčení o tom, jak fungují mezilidské vztahy a život vůbec.
Přesvědčení, která si odnášíme, poté vůbec nemusejí odpovídat tomu, jak bychom ve skutečnosti rádi žili. Můžeme se stát, že pak prožijeme desítky let v zajetí přesvědčení „život je těžký“, „lidem se nedá věřit“, „nejsem dost dobrý/á“ nebo „nikdy nedostanu to, co chci“.
Naštěstí máme možnost vrátit se k prožitkům, ve kterých tato přesvědčení vznikala, a navázat kontakt se svým minulým já, se svým vnitřním dítětem. Můžeme mu pomoci se uzdravit a tyto vzorce přepsat na takové, ve kterých se nám bude žít radostněji.